Vlasta Burian

Král komiků, na které můžeme být hrdí.

Celým jménem Josef Vlastimil Burian se narodil v roce 1891 za Rakouska-Uherska. Už od dětství byl nadaný a chodil po hospodách a ukazoval svůj talent. Jeho otec chtěl, aby byl krejčí, jenže poté co viděl jedno z jeho vystoupení, uznal, že Burian má velký talent. Na začátku vystupuje v malých divadlech, ale po 1. světové válce se začíná objevovat i v Národním divadle, Vinohradském divadle aj., ale vystupoval i v kabaretech.  Vystupoval víc a víc, takže přestával stíhat všechny svoje závazky, takže se všichni ředitelé divadel dohodli, že už ho nikde nezaměstnají. Burian ale neváhal a založil si vlastní divadlo a to divadlo Vlasty Buriana (dnes se jmenuje divadlo Komedie). Na začátku jeho kariéry měl poměr s tanečnicí Annou Emílií Pírkovou, se kterou měl dceru Emilku Burianovou.

Burian se začíná pouštět do dalších projektů a to konkrétně jako herec ve filmech a i jako režisér. Burian ale nevybudoval jen divadlo, ale také dílny, foyer, ateliér, módní salón a vlastní kino jménem Vlasta. Nejznámější filmy jsou: To neznáte Hadimršku, Ducháček to zařídí, U pokladny stál, Přednosta stanice… Přízračné pro Buriana bylo, že se neřídil podle textů ani režisérů. Tyto filmy jsou velmi oblíbené dokazuje i to, že jsou vydány i jako DVD. Často se stává, že umělci dostanou uznání až po smrti, ale u Buriana to tak nebylo, protože tehdejší herci brali honoráře kolem 10 000 Kčs, ale Burian si vydělával 100 000 Kčs.

To že vydělával hodně, dokazuje i to, že měl luxusní vilu, kterou měl dobře zařízenou a dokonce si pronajal zámeček, na který jezdil ve svém volném čase lovit. Neměl rád jenom lov, ale hlavně pohyb. Už jako malý byl v několika klubech a nejraději plaval a hrál tenis. Koluje historka, že jednou Burian viděl dělníky, jak hrají s rozbitým míčem a hodil jim nový.

V roce 1919 se žení s Ninou Červenkovou – Burianovou. Ta je mu v nejtěžších chvílích oporou a největší obdivovatelkou. Pro zajímavost pokud se na nějaké jeho představení zpozdila, nechal Burian celé představení pozdržet, dokud nedorazila.

Bohužel u Buriana neplatilo přísloví: Ve zdravém těle, zdraví duch. I když byl Král komiků, tak trpěl těžkými depresemi. Trpěl vážnou psychickou poruchou – maniodepresí. Tato nemoc se vyznačuje prudkým střídáním nálad. Často se zavíral do své víly a třeba i nekomunikoval. Velkou oporou mu byla jeho manželka Nina Burianová.

Velký přelom v nejen jeho životě přinesla druhá světová válka. Ze začátku se Burianovo divadlo drželo, ale v roce 1944 musely být všechna divadla zavřena a po této události to šlo jen z kopce. Byl nařčen z kolaborace a uvězněn. O čtyři roky později je jeho divadlo znárodněno, ostatně jako celý jeho majetek. Burian se začal živit jako horník a později jako poslíček na horských chatách.

I  když je mu manželka Nina velkou oporou na jeho zdraví to zanechává velké následky a ani psychika není ušetřena.

V roce 1950 je zrušen herecký distanc a Burian začíná znovu hrát, ale už to není, co to bývalo. Další historka je, že jednou za ním přišel fanoušek, aby mu Burian podepsal fotografii s názvem „Vlasta Burian – Král komiků“. Burian se prý jen usmál a řekl: „Kdepak král, dnes už jenom králíček.“

Finanční krize ho donutila hrát velké množství představení. Při představení v roce 1962 má těžký zápal plic. Později umírá na plicní embolii.

Zajímavosti:

-obchodníci využívali jeho popularity a pojmenovali bonbóny s názvem „Buarianky“, a nebo také nově  vyšlechtěná růže – „Růže Vlasty Buariana“.

-miloval uniformy a často je také nosil.

-blízko Prahy měl statek, kde choval krávy, které byly pojmenované podle známých oper (Carmen, Libuše, Mařenka…).