Královna módy jejíž moc je nezpochybnitelná. Jak přikáže, tak se stane a na její slovo dá celý svět módy. Nulu návrháře dokáže vyzvednout na špičkového návrháře s modely za tisíce dolarů. Pod jejím velení se vyšvihnul americký Vogue na jeden z nejprestižnějších časopisů.
Česká republika Annu moc neznala, ale po filmu Ďábel nosí Prada se i v naší republice stalo její jméno známé. Zato v Americe ji znají i muži s ponožkami v sandálech. Pokud je přehlídka významná, tak ji určitě najdete v přední řadě. Jejím dalším poznávacím znamením je kostnatá postava a velké sluneční brýle. Tato žena je opravdová královna módy. Ani prezident v republice nemá takovou moc jako Anna v módě.
Vše musí být podle ní a zaměstnanci se v její přítomnosti málem bojí dýchat. Podle pověstí dokonce někteří zaměstnanci nesmí na Annu promluvit a jejich tep se zvedá, jen když s ní jedou ve výtahu. A jak tato vládkyně začínala?
Jde si tvrdě za svým už od samého začátku. S časopisy začíná už jako malá díky svému otci Charlesi Wintourovi (měl přezdívku Chilli Charlie = Nepříjemný Charlie), který pracoval v britských novinách Evening Standard. Malá Anna otevřeně řekla otci svůj názor a ten se zájmem poslouchal, protože věděl, že její názory mají hlavu i patu. Už v téhle době totiž ví, že bude pracovat v módě a dokazuje to, když ji v jejích šestnácti letech vyhodí z prestižní školy North London Collegiate School. Důvod je celkem jednoduchý. Divoká hádka s ředitelem na téma délky sukně.
Ač je to překvapující budoucí módní tyranka je v téhle době nejistá a schovává se za svojí ofinou (tu má doteď). Všichni její sourozenci mají vystudované školy, ale ona jako jediná ne. „Jako mladá jsem se většinu času schovávala za svou ofinu a byla neuvěřitelně plachá. Nikdo mě nikdy u nás doma v rodině nebral vážně. Proti svým akademicky vzdělaným sourozencům jsem se cítila méněcenná. Oni byli super bystří, a tak já se snažila být alespoň dekorativní.“
První práce byla jako asistentka v obchodě s módou jménem Biba v centru Londýna. V této době vymetala doslova každý večírek, který byl důležitý. Viděli ji pokaždé se staršími muži, kteří měli dobré jméno a postavení (to jí vydrželo dodnes). Úplně první významné povolání bylo v roce 1970, kdy se stala asistentkou šéfredaktorky časopisu Harper’s and Queen. Později pracovala také v časopisech Haper’s Bazaar, Viva nebo Saavy. Důvod proč vystřídala tolik časopis je, že ji z některých rychle vyhodili. Důvod je celkem prostý. Všechno muselo být po jejím, ale díky své tvrdohlavosti se vypracovala na kreativní ředitelku časopisu New York Magazine.
V této době se díky známostem objevila před ředitelkou Vogue Grace Mirabellaovou. Pohovor netrval příliš dlouho. Stačila na to jen jedna otázka: „O jakou pozici byste ve Vogue stála?“ Odpověď byla jednoduchá: „Pokud bych nějakou práci tak by to byla ta vaše.“ Jen málo lidí by si dovolilo takovou odpověď, ale přesně tohle je její styl.
Ale nezapomíná ani na svůj osobní život a jejím náručím se prochází mnoho mužů, až si přidrží dětského psychiatra Davida Shaffera. Začíná tu velice šťastné období, které začíná narozením syna Charlese a pokračuje zprávou o nastoupení do vedení britského Vogue. Vydavatelství firmy Condé Nast je z Ann velice nadšené (platí jí lety, aby se viděla s manželem, ale i chůvu pro syna). Ale Grace Mirabellová nemůže být věčně šéfredaktorka americké Vogue, takže po sedmnácti letech její služby ji nahrazuje právě dračice Anna Wintourová.
Po jejím nástupu byste americký Vogue nepoznaly. Nejenže se na titulní straně objevila neznámá modelka v obnošených džínách za padesát dolarů a blýskavém tričku od Christiana Lacroixe, které stálo více než dvěstěnásobek a k tomu celá nasvícena postava. Anna se rozhodla, že nákladné róby jsou už dávno pasé, ale ženy si chtějí nechat jen základní kousky v šatníku. Móda ve Vogue se začíná přibližovat běžnému platu a můžou si ji dovolit i normální ženy. Náklad časopisu stoupl společně s její pověstí tvrdé šéfredaktorky. Vždyť její vlastní zaměstnanci z ní mají strach a to nemluvím ani o tom, že někteří na ni nesmí promluvit, i když za to jsou možná rádi, protože její výroky se některým hodně nelíbí. Jednou prohlásila, že ženy by měly být jen bohaté a štíhlé a pokud se chce známá moderátorky Oprah Winfreyová dostat na titulní stranu Vogue musí shodit nejmíň dvacet kilo. Tyto přísné požadavky musí splňovat i její zaměstnanci. „Je pro mě důležité, že lidé, kteří zde pracují, se sami prezentují takovým způsobem, že svět pozná, že pracují ve Vogue.
Stejně jak je Anna tvrdá na své zaměstnance je nekompromisní i na sebe. Každý den má přísný režim, který nikdy nemění. Vstává o půl šesté, hodinu hraje tenis poté čeká na svoji vizážistku, která ji nalíčí a učeše. Před osmou přijíždí do kanceláře a o osmé odchází. A jestli stále navštěvuje večírky? Jistěže, ale není tam zrovna moc dlouho. Zdrží se většinou deset minut, aby byla přesně ve dvaadvacet hodin a patnáct minut ve své posteli.
Úplně nejvíce se, ale proslavila filmem Ďábe nosí Pradu. Žádnou roli tam nehraje, ale její bývalá asistentka Laura Weisbergerová napsala knížku, kde je krutá šéfredaktorka Miranda. Sama autorka nikdy nepřiznala, že by Anna byla předloha, ale je tu dostatečné množství stejných rysů. A jak to vzala královna? Některé zlé jazyky tvrdí, že zakázala všem svým návrhářům a modelkám objevit se ve filmu nebo nebudou mít práci ve Vogue. Nikdy se to na veřejnosti nepotvrdilo, ale na premiéru filmu přišla oblečená celá v Pradě.
Naopak v soukromí je milující matka. V roce 1999 se rozvedla se svým prvním manželem, ale později si vzala texaského milionáře Shelbyho Bryana, s kterým žije v New Yorku. Také se jí narodila dcera Katherina. „Je to nejslavnější módní novinářka na světě. Říká, co si myslí. To je důvod, proč si někteří lidé myslí, že je tvrdá. Ale já mám rád tvrdé lidi a mám rád tvrdé ženy. Musí si pěstovat chladnou image, pokud chce věci udržovat v chodu. Je to jako se starat o blázinec, o tom je módní časopis.“ Tato věta zazněla od slavného návrháře Karla Lagerfelda.
Zajímavosti
-jedna z přezdívek je Cruella de Wintour.
-vymyslela i Teen Vogue, který je pro mladší generaci.
2024 ©