V překladu je to doslova „oživené květiny“, ale může se to přeložit i jako „cesta květin“. Je to japonské umění aranžovat květy.
Na rozdíl od toho našeho aranžování se ikebana snaží vytvořit harmonii rytmu a barvy. My se snažíme zvýrazňovat množství a barvy květin, ale Japonci zdůrazňují lineární aspekty aranžování. Ikebana věnuje pozornost váze, stonkům, listům a větvím stejně jako květům. Struktura japonského aranžování květin je založena na třech hlavních bodech, které symbolizují nebe, zemi a lidstvo.
Své kořeny má nejspíš až v Indii a Japonci se s ní seznámili na začátku 7. století. Ikebana se používala k aranžování květin před obrazy a sochami Buddhy ve svatyních. Mniši se zabývali nejen způsoby úpravy, ale i tím že se zajímali o prodloužení života květin.
První školu ikebany zakládá mnich Ono no Imoko, který se po svém návratu z Číny v roce 607 zabýval aranžováním květin pro kjótský buddhistický klášter Rokkakudó. Mniši žili u rybníka, a proto škola aranžování květin dostala název Ikebonó – mniši od rybníka. První styl jednoduchého aranžování květin se nazývá kuge. Jednalo se o jednoduchý styl složený pouze z větví a květin.
Mezi první styly patří i Tatebana – stojící květy. Při tomto stylu se používají vysoké štíhlé nádoby a podle zásad tohoto stylu je vyčnívající část hlavní květiny jedena a půlkrát vyšší než je váza. Hlavní květiny je symetricky doprovázená květy po obou stranách.
V roce 1462 se zakládá nový styl Rikka – vztyčené květy, který zakládá mistr školy Ikenobó Sengjú. Styl Rikka obohatil ikebanu o buddhistickou symboliku. Sedm větví stylu Rikka symbolizuje přírodu a její krásy.
V 16. století se stává součástí čajového obřadu. Květiny upravené pro čajový občas a specifický styl jejich úpravy se nazývá Čabana – čajová květina. Tento styl je odvozený od stylu Nagaire – vhození. Pro tento styl je charakteristické zenbuddhistické chápání světa. Květina je jakoby nahodile vhozená do prosté vázy, kterou často představuje jenom seříznutý bambus.
V moderní době jsou populární volné a nezávazné styly jako je například styl Džijúka. Při této ikebaně se nekladou žádná pravidla, hranice a může být používán téměř jakýkoli materiál.