Lidé už neumí relaxovat. Lidé už si neumí jen tak vyhodit nohy na stůl.
Italové tomu prý říkají: dolce far niente
Vyhoďte si nohy na stůl
Co je krásnější než se na všechno vybodnout, natáhnou si nohy a jen tak ležet? Vypněte! Všichni vám budou vděční a nebudete nervovat lidi. Nezapomínejte, že úsměv nasere tolik lidí, že stojí za to si ho udržet. Když vypadáte, jako by jste byly v poslední tažením, tak si o vás lidé budou dělat starost a ani vás nic nebude bavit. Když se neusmějete, jak je rok dlouhý jenom proto, že máte údajně tolik práce, že nemáte čas se smát, tak to je tragédie. Nemusíte přece zrovna jenom ležet v posteli a nudit se. Pro někoho je odpočinek čtení s dobrou knížku a pro někoho je zase čtení vrcholová záležitost. Je to jen na vás, jaký odpočinek si vyberete. Hlavní je, aby jste vypnuly!
Kdy naposledy jste relaxovaly?
Práce, práce, práce, takhle poslední dobou žijí lidé. No není to hnus?! Z lidí se stávají workoholici, kteří jsou 16 hodin v práci a zbytek buď spí, jí a nebo nakupují za svoje tvrdě vydělané peníze.
Knížka – Jak být líný od Tom Hodgkinson
Nedávno jsem četla knížku, která mě právě navedla k nápadu na tenhle článek. Ta knížka měla název Jak být líný. Přiznávám, že knížka se mi líbila, ale zase ne nijak výrazně. Knížka je rozdělena na hodiny, co kdy by člověk měl dělat např. jen tak ležet, dívat se na televizi atd. Přiznávám, že víc než knížka mě zaujal název knížky. Copak lidé neumí být líní? Copak nám dost často někdo neříká, že jsme líní? Ale potom jsem nad tím začala uvažovat víc. Kolik je workoholiků? Lidé, kteří když si vezmou den volna a už jsou úplně na nervy z toho, že nic nedělají. Já takové lidi obdivuju a zároveň lituju. Obdivuju z toho důvodu, že je ta práce nejspíš baví (teda aspoň to je moje představa) a, že mají pro co žít. Ale lituju je v podstatě ze stejného důvodu. Žijí jen pro práci a neumí se bavit jinak. Vydělávají peníze, ale nejspíš těžce vydělaných peněz si neumí užít. Tak k čemu potom, tak tvrdě dřít?