Vodní dýmka
Pokud jste byli s přáteli někdy na vodní dýmce např. v nějaké čajovně, tak znáte ten uklidňující pocit, který vás obklopí, když párkrát potáhnete…
Historie
První náznaky se začaly objevovat v Indii, kde se jí dřív říkalo hookah. Dýmka se udělala jednoduše: ze skořápek kokosového ořechu a nějaké trubice. Do skořápek se dávalo opium a hašiš. Později se dával vlhký tabák.
Jak vypadá dýmka dnes, tak začala vypadat asi před 500 lety v Turecku.
Za dalších 200 let se stala vodní dýmka velmi populární v tureckých kavárnách.
V Evropě se vodní dýmka stala populární asi před 50 lety.
V Arabských zemích je vodní dýmka pouze pro pánskou společnost.
V dnešní době se vodní dýmka kouří hlavně v kavárnách, kde si můžete vybrat mezi různými druhy tabáku.
Názvy
U nás se jí říká různými slangovými názvy např. vodárna, vodárka, vodnice, šíša, …
Naghile – tak se nazýbá dýmka v Libanonu a Sýrii
Shisha – označení vodní dýmka v Egyptě
Části vodní dýmky
Karafat (váza)
Většinou skleněné nádoba, která se naplňuje vodou. Většinou se plní do prvně, kde se začíná zužovat. Většinou bývá trubice ponořena 2 cm pod vodou. Karafa je dýmce z toho důvodu, aby dobře filtrovaly vodu, ale také pro potěchu oka, protože můžou mít různé barvy a bývají zdobeny.
Tělo
Tělo se většinou vyrábí z kovu a je tvořeno dvěma k sobě spojenými částmi, trubkou a srdcem. Tradičně bývávalo tělo zdobeno tepáním nebo korálky. V poslední době, ale bývá tělo tvarové do podob zvířat nebo do oblíbených postav.
Šlauch
Šlauch má podobu hadice. Jeden konec se dá do dýmku a druhým se nasává dým. Jako materiál na výrobu šlauchu se používá papír, obtočený kovovou pružinou a obalený textilem. Ale může být vyroben i z velbloudí kůže.
Tarbuš (závětří)
Často označován česky jako závětří. Tarbuš je plechová krytka, která brání teplu unikat do okolí a soustřeďuje jej u korunky, čímž se zlepšuje spalování tabáku. Tarbuš má také estetickou funkci, takže bývá většinou zdobený. Tarbuš má také vzhledovou funkci.
Škodlivost
Zkráceně 100 tahů dýmkou je jako 20 cigaret.
2024 ©