Alžběta I. Tudorovna

Žena, která si vydobyla svoje místo v dějinách, kde věčně oprávněně zůstane.

Narodila se 7. září 1533 její otec byl Jindřich VIII. Tudor a matka Anna Boleynová (její životopis si můžete přečíst Tady). Narodila se v Greenwich Palace po velmi bouřlivých okolnostech a jméno dostala po svojí babičce Alžbětě z Yorku. Jindřich na začátku předstíral radost a Alžbětu rozmazloval, ala po dvou letech se od dcery distancoval, ale nezřekl se jí úplně. Mohla se zúčasnit se křtu svého nevlastního bratra Eduarda VI. Alžběta i Jindřich žili ve vzájemném respektu až ji v roce 1544 znovu zařadil mezi následníky trůnu.

Alžběta měla vynikající vzdělání. Byla vychována v duchu reformované protestantské víry a vynikala v rétorice a jazycích. Ohledně jejích studijních výsledků se vyjádřil i její učitel. „Je vytrvalá jako muž“. V roce 1547 Jindřich umírá a Alžběta (13 let) žije se svou nevlastní matkou Kateřinou Parrovou.

Kateřina se znovu vdává za lorda admirála Thomase Seymoura, kterému se ale Alžběta velmi líbí a právě kvůli tomu si bude dvůr myslet, že jsou milenci. Poradci Eduarda VI. si mysleli, že chce využít Alžbětu ke spiknutí a provést státní převrat. Seymour je popravě, ale Alžběta obhájí svou nevinu.

Jako dcera „cizoložnice“ Anny Boleynové věděla, že veřejné mínění je důležité, a proto se snažila, aby bylo vždy na její straně, což se jí dařilo, protože se oblékala nenápadně a věnovala se studiu.

Eduard umírá a na jeho trůn nastupuje nevlastní sestra Alžběty Marrie. Mary se provdá za horlivého katoliká Filipa II. Španělského. Vrací se katolictví a Alžběta, která je protestantka chytře předstírá, že je katolička. V roce 1554 se koná Wyattova vzpoura, která má svrhnout Marii a do které je zapletena i Alžběta. Je sice nevinná, ale i tak se ocitne v kobce (dříve v ní byla i její matka) a stráví v ní rok. Úspěšně se také vyhýbá manželství s vévodou Savojským (věděla, že když opustí Anglii, tak nezdědí trůn). Marrie umírá a přitom nemá syna, takže Alžběta může nastoupit na trůn. Když Alžběta dostává funkci královnu, tak prohlásí: „Zákon lidské přirozenosti mě vede k lítosti nad mou sestra a břímě, které na mě bylo uvaleno, mě ohromuje.“.

Díky své okázalé korunovaci si ji lid zamiluje. Jeden pozorovatel o ní řekne: „Pokud měl kdy někdo dar, jak si získat srdce lidí, byla by tato královna.“ A to že Alžběta nebyla vůbec hloupá dokazuje i fakt, že lid neoslovovala „moji lidé“, ale „moji milovaní lidé“.

Alžběta se stále neprovdala a manželského slibu využívala k tomu, aby ji různí princové neohrožovali.  Historici mají různé hypotézy, proč se Alžběta nikdy nechtěla provdat jedna z nich je třeba, že byla poznamenána otcovým chováním vůči matce. Celý život odmítala mluvit o nástupnictví a zuřila, když Marie, skotská královna porodila syna Jakuba I. Anglického.

V této době také Alžběta silně onemocní a lidé začnou uvažovat nad tím, co se stane až Alžběza umře. Alžběta označuje za svého nástupce Roberta Dudleyho, který by vládl jako lord protektor. V této době také Alžběta oznamuje, že věnuje svůj život blahu země. Anglie se stávala prospěšnou zemí také díky Francisu Drakeovi, který byl pašerák a pirát a hodně jeho kořišti skončila v královském hradu.

Alžběta to neměla vůbec lehké, protože ji hodně lidí považovalo za kacířského bastarda, roku 1570 ji papež exkomunikoval a nazval „údajnou anglickou královnou“ a k tomu bylo velké množství vzpour, které měli Alžbětu sesadit a na trůn dosadit Marii, královnu skotskou.

Alžbětina reakce na vzpoury byla chytrá, protože schválila Mariinu popravu a vzápětí ji popřela, že by o ní věděla. Napsala jejímu synovi Jakubovi srdceryvný dopis a odmítala se setkat s vrchním poradcem Robertem Cecilem, který jí měl údajně vše utajit.

Roku 1588 Filip Španělský vysílá svoji armádu do Anglie, aby ji obrátil na „pravou“ víru. Manévrovací schopnosti a zkušenosti zabránily Filipově flotile zvednout kotvy na jižním pobřeží. Možná to bude i proslovem: „Vím, že mám tělo křehké a slabé ženy, ale mám i srdce a odvahu krále, a to krále Anglie, a přijmu s úsměškem, odváží-li se některý z evropských princů vpadnout na hranice mé říše. Raději než být zahanbena, sama proliji svou královskou krev a budu vaším vojevůdcem, soudce i tím, kdo odmění vaši chrabrost. Alžběta vyhrává.

V posledních letech svého života Alžbětin dvůr ztratil na lesku, protože země měla za sebou alžbětin zlatý věk a nastoupila inflace a špatná úroda. Vzpurná šlechta začala vzhlížet k novému zlatému věku, kterému by vládl nový panovník. Do toho všeho Alžběta flirtovala s Robertem Devereuxem, hrabětem z Essexu, který skončil popravený pro jeho zradu. Z této zkušenosti pochází citát: „Muži více milují vycházející než zapadající slunce.“ Zemřela 24. Března roku 1603 na hradě svého děda Jindřich VII. Ve věku 69 let. Nejspíš zemřela, kvůli sérii úmrtích jejích známý, které vyvolaly deprese a k tomu ještě onemocnění spojené se záchvaty melancholie.

„Provdala jsem se za anglické království, můj korunovační prsten je mým snubním prstenem.“

Říká se jí panenská královna, ale o tom, jestli opravdu byla pannou se vedou sporty. Alžběta o sňatku uvažovala vážně jen jednou a to s Robertem Dudleym, který byl její dávný přítel z dětství. V té době byl ženatý, ale jeho žena za záhadných okolností umřela (spadla ze schodů, kdy kolem nikdo nebyl) a tím vypukl skandál, pro který by se nemohli vzít. On to ale nevzdal a v roce 1575 ji při divadelním vystoupení naposledy požádal o ruku, ale Alžběta odmítla, ale jmenovala ho hrabětem z Leicesteru a stal se členem státní rady a zůstal Alžbětiným nejlepším přítelem.

Alžbětiny nápadníci: Thomas Seymour, Edward Courtenay (Alžbětin příbuzný), Filip Španělský (měla si ho vzít), Robert Dudley (přítel z dětství), vévoda z Alenconu František (Alžběta mu dá prstýnek na znamení budoucí svatbu, ale do dalšího rána si to rozmyslí. Později napíše: „Truchlím, svůj žal však nesmím vyjevit. Miluji, však navenek se nenávistí zdobím…“), Francis Drake (anglický korzár, který se stal lidovým hrdinou), Walter Raleigh (podle Alžběty, která byla pana=virgin nazval anglickou kolonii, ze které přivezl brambory a tabák. Údajně také dával svůj plášť před kaluže, aby královna mohla přejít suchou nohou. Chybu, ale udělal, když přivedl dvorní dámu Bessy do jiného stavu. Žárlivá královna je nechala uvěznit v žaláři, ale Bessy ji uprosila a Alžběta je propouští, ale už do konce života mají ke dvoru vstup zakázán.), Robert Devereus (byl to dvacetiletí mladík a Alžbětě bylo v té době 53, později Alžbětu zradil a Alžběta ho nechala popravit. Jeho popravu okomentovala takto: „Vše, co někdo učiní mně, dovedu odpustit, ale nikdy neprominu, když někdo škodí Anglii.“), Christopher Halton, Thomas Heneage, Eduard de Vere.

Alžběta žila v přepychu a čas trávila v mnoha palácích, kde pořádala taneční soutěže, které milovala. Vlastnila kolem 2000 rób (byly bohatě zdobeny diamanty a zlatem), a když zestárla, tak nosila zářivě rudé paruky. Uměla angličtinu, latinu, italštinu, francouzštinu a řečtinu. Alžběta se starala o své zdraví tím, že jedla vyváženou stravu, měla ráda pohyb (zvlášť jízdu na koni) a dopřávala si blahodárné koupele. Obličej si líčila silnou vrstvou bílého pudru a rty zdobila rudá rtěnka.

Zajímavosti:

-o své vlastní matce se nikdy moc nevyjadřovala, ale tajně nosila prsten s matčiným obrázkem a přijala za vlastní její erb a ráda se srovnávala se svým všemocným otcem.

-zakázala noci francouzské klobouky, aby posílala domácí obchod s filcovými klobouky

Kultura:

Královna Alžběta

Královna Alžběta: Zlatý věk